Předesílám, že nemám jakékoli zkušenosti ani s jinou distribucí, všechny mé poznatky se tedy budou vztahovat k verzi SUSE 10.1. A taky se nebudu příliš divit, pokud budou mé problémy připadat zkušenějším jako banality - berte v potaz to, že jsem Linux viděl poprvé v životě a nebyl jsem o něm vůbec informován.

Instalace byla poměrně bez problému. Mám dva fyzické disky (40 + 80 GB), z nichž ten větší je rozdělen na polovic. Na jednu polovičku jsem instaloval Windows 2000 Pro, druhou polovičku zaplnil zálohovanými daty a 80 GB disk na doporučení "zkušenějších" před instalací Linuxu (na druhý fyzický disk) odpojil. Můj plán byl, že disk s Linuxem posléze nastavím jako slave a bootovat budu Windowsy. Chyba lávky. Samotná instalace proběhla úspěšně a bez problému, leč po přehození bootovacích priorit si Linux stavěl hlavu a nechtěl naběhnout. Musel jsem tedy disk s Linuxem nastavit jako master a větší, rychlejší 80 GB jako slave. Tím jsem vyřešil první menší problém. Potíž je pouze v tom, že to, jaký systém nabootuje, musím vybírat v BIOSu přehazováním bootovacích priorit IDE HDD.

První spuštění mi přichystalo několik nemilých překvapení. Jelikož mi bylo řečeno, že s internetem nebyl problém, nečekal jsem jej - o to větší bylo překvapení, když internet stávkoval. Pustil jsem se tedy do zkoumání YaST (řídícího centra), kde jsem našel pouze nastavení DNS serverů, což pochopitelně nestačilo. Asi po hodině mne napadlo podívat se do nastavení síťové karty, kde jsem našel všechny potřebné kolonky na vyplnění IP adresy atd. :-) Říkal jsem si, pustím si muziku. Jenže Linux byl zásadně proti - na 80 GB harddisk, kde jsem měl mimo jiné uložená zálohovaná data, mne odmítal pustit - "přístup nepovolen". Říkám si, fajn. O mountování harddisků už jsem něco slyšel a s příkazovou řádkou jsem nikdy neměl větší problémy.

Zkrátím to. Když je někdo blbej a snaží se vytvářet adresář bez rootovského povolení, je to chyba buď jeho, nebo přehnaná starostlivost systému. Dobře. To, že k úspěšnému namountování harddisku potřebujete utilitku, která umožní správu NTFS systému souborů, by taky nebyl problém - kdyby vám včas došlo, že onu utilitku obsahují instalační cd a vy se ji naivně nesnažili stahovat z internetu a pomocí příkazové řádky ji konfigurovat, by se ještě taky dalo snést. Ale to, že když se vám (po jednom úspěšném shození systému způsobeném tím, že si na internetu přečtete chytrý návod o přístupových bodech nastavitelných v YaST a hrabete do nich, protože autorovi to funguje) podaří připojit harddisky, a vy zjistíte, že nemáte právo vstupovat do žádné složky (pokud nejste root), je už poněkud na infarkt. A když se snažíte pod rootem měnit přístupnost pro jiné uživatele, a systém vám hází chybu, že to prostě nejde...hledáte kladivo a postup, jak pracovat s příkazem "chmod".

Tedy, pokud máte spoustu času, Linux má spoustu výhod - OpenOffice, automatické nalezení tiskárny a spoustu detailů, které potěší. Ale nedokážu si dost dobře představit, že obyčejný člověk koumá použití příkazů "mount" a "chmod", ovládá základ jako "cd" a "ls". Ovšem stále ještě věřím tomu, že za měsíc budu mít systém, který bude použitelný i pro Běžného Uživatele. Ovšem ten měsíc je spíše pro někoho, kdo se vyzná.